Lokalita a zvykyKulla e Thepit v Curraj i Epërm, 2006

Vesnice Curraj i Epërm („Horní Curraj“) a Curraj i Poshtëm („Dolní Curraj“) se nacházejí v srdci Albánských Alp (jinak také Bjeshkët e Nemuna nebo Prokletije). Současní obyvatelé tuto nedostupnou horskou oblast začali obydlovat od 16.-17. století, kdy sem utíkali před vlivem osmanských úřadů, a většina z nich je katolického vyznání. Pro tuto i další oblasti v severní a střední Albánii bylo v minulosti bylo typické podřízení albánskému zvykovému právu (Kánun) – některá jeho ustanovení jsou stále dodržována a jeho vliv na albánskou kulturu je stále patrný (týkají se např. důležitosti daného slova – besa, nebo extrémní pohostinnosti vůči hostu, kterého má hostitel povinnost chránit).

Stejně tak v oblasti v souvislosti se zvykovým právem byl využíván princip krevní msty (alb. gjakmarrje), nahrazující ruku státní moci, která sem nedosahovala. Na mnoha místech včetně Curraje tak stále stojí věže krevní msty (alb. kulla e ngujimit), které poskytovaly přístřešek a bezpečí lidem krevní mstou ohroženým. Většina katolických kostelů v oblasti naproti tomu byla zničena rukou komunistické diktatury Envera Hodži, která Albánii sužovala až do roku 1990. Kostel v Curraj i Epërm byl postaven v roce 1897 a je jedním ze dvou v severní Albánii, které během komunismu nebyly srovnány se zemí.

Život v Curraji je těžký a velká část z těch místních obyvatel, kteří se ještě neodstěhovali na dobro, z důvodu složitých životních podmínek na zimu odjíždí žít a pracovat do měst. V horách jsou většinou závislí na zemědělství – pěstují kukuřici, brambory; často chovají ovce, krávy, kozy (výborné domácí sýry, jogurt, mléko) i prasata (stáda na zimu rozprodají nebo ustájí v podhůří). Stejně tak se zde ale často pěstuje vinná réva (ze které se dělá výborná rakie i víno) a různé druhy ovoce (švestky, jablka, hrušky, fíky i špendlíky), ze kterých také často vzniká vynikající domácí pálenka.

Jazyk

Mluví se zde albánsky, resp. severní variantou albánštiny (gegština) – ta se liší od standardní albánštiny, která je postavena více na jižních dialektech (toskština). Albánci jsou extrémně pohostinný národ! Není tak třeba se bát, že když se nedomluvíte, můžete se dostat do problémů. Při cestě do místních hor se ale přesto hodí znát alespoň pár základních slov.